Síla soudržnosti aneb Krym či Benátky

Nasycena televizními zprávami se stále stejnými záběry z Rusy okupovaného Krymu jsem zatoužila po pohledu z druhé strany barikády.Vždycky je dobré vědět,co si myslí protistrana..TV kanál Russia Today mi tedy nabídl pohled na vzorně probíhající referendum o nezávislosti s hojnou účastí mas.K mému údivu však nikoliv z Krymu,ale z italského regionu Benátsko.Dle sdělení komentátora tento region usiluje o nezávislost na centrální italské vládě již delší čas a v případě nezávislosti je ochoten převzít i adekvátní část italského národního dluhu.Výsledek tohoto referenda pak potvrdil téměř 90% vůli Benátčanů k odtržení od Říma.O tomto však v našich mediích nebyla ani zmínka.

 

Zkonstatovala jsem,že teď se to Rusům hodí do krámu,ukázat,že většinová nespokojenost občanů ke státní příslušností je i mimo Krym.Na druhé straně se však zase našim mediím nehodí do krámu sdělení,že nespokojenost k příslušnosti ke státnímu celku máme i u nás v Evropě.Každá ze stran tedy mediálně válčí stejnými osvědčenými zbraněmi,které dobře známe z dřívějška.Takže nic nového.Jak se tedy já chudák občan,vláčen informačními účelově manipulačními technikami, domohu svého práva na svobodnou nezávislou informaci?

 

V jisté souvztažnosti s tímto děním se mi vkrádá myšlenka,zda se poválečně uspořádání státních hranic v Evropě již nestává překonaným.Zda potřeba svébytnosti menších územních celků není potlačována ve prospěch tzv silných  mocností a to z důvodu demonstrace jejich poněkud dle mého názoru přeceňované síly.Separatistické (nevím proč toto slovo dostalo v politických souvislostech poněkud hanlivý nádech) tendence přece pozorujeme např. také ve Španělsku či Beneluxu.Silnou,jednotnou a soudržnou Evropu přitom můžeme vybudovat i z menších územních celků než jak je vidíme dnes.